Příběh pudlích hraček oficiálně započal roku 1984, kdy byl tento nejmenší velikostní ráz uznán FCI. Ve standardu plemene pudl se uvádí, že kohoutková výška toy pudla nesmí přesáhnout 28 cm, ideální velikost je ovšem 25 cm. Dolní hranice je nad 24 cm s tolerancí 1 cm, menší jedinci už nebývají zařazeni do chovu. Jak standard uvádí, toy pudl je zmenšeninou trpasličího pudla, při zachování veškerých proporcí. Nesmí se jednat o psíka se znaky nanismu – tedy toy pudl nemá být v žádném případě miniaturka s kulatou hlavičkou a vypouklýma očima. Správný toy je kompaktní pes se silnou kostrou, krátkým pevným hřbetem, výborným úhlením, dlouhým krkem a hustou srstí. Hlava je elegantní, čenichová partie dlouhá a oko malé, mandlového tvaru.
Toy se stal samozřejmě záhy velmi populárním rázem, od počátku ceny štěňat převyšovaly ceny trpasličích a středních pudlů. Přitom se dá jen velmi nepřesně předvídat, zda štěně bude toy nebo přeroste do trpasličího rázu – běžně se ve vrzích toyů rodí trpaslíci a naopak. Zařazení do výškového rázu se u pudlů provádí až na bonitaci, přerostlý toy je tedy zařazen do trpaslíků a nadále působí v trpasličím chovu, třebaže může snadno mít mezi potomky toye. Nelze ale postupovat jinak, úplným vyřazením přerostlých nebo nedorostlých jedinců bychom zúžili i tak úzkou chovatelskou základnu, navíc by se z chovu vyřadila mnohá perspektivní zvířata.
Toy a trpasličí pudl se v podstatě liší jen těmi několika centimetry kohoutkové výšky. Navzdory jménu není toy žádná hračka, je to vitální, temperamentní pes s jiskrou a ochotou se učit. Stejně jako ostatní pudlové má permanentně dobrou náladu, je stále veselý a do vysokého věku si uchovává hravost. Miluje pohyb v přírodě a aportování. Tyto vlastnosti z něj dělají příjemného společníka pro aktivní lidi. Není na něj třeba brát žádný ohled v teplém počasí jako na krátkolebá plemena, s lehkostí bude doprovázet svého pána mnoho kilometrů i za letních veder. Jako partner pro cykloturistiku vhodný není, ale díky svým malým rozměrům se cyklovýletů může zúčastnit pasivně v košíku. Malá velikost toy pudla je v mnohém výhodou – lze ho snadno vzít v tašce do obchodu, není problém s ním cestovat, svou hmotností si zajistí i možnost letět v letadle s majitelem, zatímco větší psi musí strávit cestu v zavazadlovém prostoru.
Toy pudly si také často pořizují důchodci, pudl obecně je přizpůsobivý, takže se časem adaptuje i na poklidnější život. Toy bývá častou volbou pudlařů, kteří si k stáru po celém životě stráveném s pudly netroufají uspokojit pohybové a údržbové nároky většího rázu.
Je to něžný a mazlivý pes, bez sklonů k dominanci a bez jakékoli svéhlavosti. Pro starší lidi jsou vhodnější feny a spíše stříbrného rázu, které bývají extrémně závislé na majiteli. Pudlové barvy fawn bývají hodně aktivní, až hyperaktivní, stejně tak černí.
Velký temperament plemene jde ruku v ruce s větší vzrušivostí. Toyové na všechno reagují, jsou stále pozorní, jejich reakce jsou rychlé až překotné. Rádi štěkají a udržet smečku toyů potichu je téměř nadlidský výkon.
S toy pudly se málokdo věnuje nějakému sportu, třebaže mají dobré pracovní vlastnosti. Důvodem je nepochybně malá velikost, která může být při výcviku nepraktická už jen z toho důvodu, že cvičitel se při odměňování a korekci cviků musí neustále ohýbat. Také agiliťáci raději sáhnou po větším trpaslíkovi, stejně tak i ti, kteří chtějí trénovat flyball. Přesto je pudl toy výborným psem na výcvik a majitel má zadostiučinění, když s tak malým psem na závodech bez problémů konkuruje větším soupeřům. Také pro začátečníka či dítě je toy skvělou volbou pro snadnou ovladatelnost a malou velikost.
Bohužel cílová skupina zájemců o toy pudly se velmi často skládá z lidí, kteří chtějí jen efektní doplněk. Není to příliš dobrý osud pro toye a ani pro jiná malá plemena, má –li se stát luxusní ozdobou a trávit život v kabelce vláčený po buticích. Tito zájemci mají jediný požadavek – chtějí co nejmenší zvíře, bez ohledu na exteriér. Samozřejmě množitelé reagují na tuto poptávku po svém – často můžete na inzertních serverech narazit na opravdu mimořádně netypická štěňata, prodávaná za naprosto nehorázné ceny. V inzerátu je obvykle uvedeno, že jsou pro „náročné zájemce, kteří chtějí opravdového toye“. Ve skutečnosti jsou pro neznalého zájemce, který si za nemalý peníz kupuje neživotaschopnou a toy pudlovi zcela nepodobnou karikaturu. V USA tento byznys s psími mikrokreaturami dotáhli do konce a vytvořili tzv. „tea cup“ pudla. Jedná se o neskutečně malá zvířata, která základní znaky plemene vůbec nenesou. Tito psi trpí obrovským množstvím zdravotních problémů a nedožívají se vysokého věku. „Tea cup pudl“ není ničím jiným než komerčním tahem množitelů, kteří profitují z lidské touhy po senzacích na úkor zdraví psů. Oficiálně nic takového jako „tea cup pudl“ neexistuje, tito psi nemají s plemenem nic společného ani exteriérem, ani zdravím.
I v ČR se objevily inzeráty na „tea cup“ pudly. V této inzerci je dokonce uváděno, že štěňata mají PP FCI, což je naprostá lež. Fotografie u inzerátů jsou stažené ze zahraničních serverů a nejde o nic jiného než o obrovský podvod – inzerent vyláká od důvěřivých zájemců zálohu na štěně, které nikdy neuvidí.
Čeští množitelé na to obvykle jdou trošku jinak – inzerují jako toy pudly kdeco, protože ví, že značka „toy“ prodává. A tak napálený zájemce jen němě zírá, jak mu z toy pudla roste střeďák. Množitelé často kryjí střední a trpasličí feny toyem (větší feny mají početnější vrhy, tato praxe je běžná i u bezpapírových jorkšírských teriérů, čivav, atd.), výsledkem jsou neharmonická zvířata, často velká, ale s malou hlavou.
Horší než netypický exteriér jsou ovšem zdravotní problémy, kterými zvířata z neprověřených chovů trpí. Tím se dostáváme k celkovému zdraví plemene. Toy pudl není „choulostivý“, jak často slyšíme od laiků – je to malý, zdravý pes, který se běžně dožívá patnácti a více let. Nicméně některé neduhy ho trápí víc, než jeho větší příbuzné. Pro chovnost je nutné vyšetření pately, jejíž luxace se u toyů vyskytuje častěji než u větších pudlů. Toy pudl má spolu s trpaslíkem největší tendenci k vytváření zubního kamene, přičemž největší dispozice má bílý a stříbrný ráz. Už relativně mladá zvířata mívají zuby pokryté plakem, který se mění na zubní kámen. Hygieně dutiny ústní je třeba opravdu věnovat zvýšenou pozornost, ideální je každodenní čištění zubů kartáčkem a psí pastou. Je až zarážející, v jakém stavu mívají zuby psi trpasličích plemen a jak malou pozornost tomu majitelé věnují. Přitom se nejedná jen o kosmetickou vadu, ale dochází k zánětům dásní a bakterie z dutiny ústní putují krevním řečištěm do celého organismu. Pokud už je kámen vytvořen, nezbývá než nechat zuby vyčistit ultrazvukem. Po vyčištění je třeba zahájit pravidelné čištění, jinak se zhruba za půl roku bude celá situace opakovat.
U toyů určených pro další využití v chovu je vhodné provést vyšetření PRA – progresivní retinální atrofie sítnice, onemocnění, které se sleduje u všech velikostních rázů. Tak jako u všech pudlů je třeba věnovat péči zvukovodům, které musí být vždy čisté a bez chloupků, aby nedocházelo k zapařování a zánětům.
Feny toyů nemívají tak početné vrhy jako střední a velcí pudlové, obvyklý počet štěňat je v rozmezí jednoho až tří. Zdá se, že i porodní komplikace se u toyů vyskytují o něco častěji než u jiných rázů.
Cena štěňat se pohybuje kolem čtyřiceti tisíc korun, feny bývají dražší. Stejně jako ostatní rázy se toy pudl chová v barvě černé, bílé, hnědé, stříbrné a fawn. Vícebarevné rázy nejsou uznány FCI.
Na výstavách mají největší šanci na úspěch toyové černí. Zatímco o titul CAC soutěží barvy zvlášť, CACIB se uděluje jen jeden a je velmi obtížné získat tento titul s toyem jiné barvy.
Nejčastějším střihem, ve kterém se u nás toyové prezentují na výstavách je baby střih. Domácí mazlíčci jsou většinou upravováni do moderního či skandinávského střihu.
Pudl toy je ve správných rukou příjemný, poslušný a půvabný psík , velmi fixovaný na svého pána a stále připravený k jakékoli zábavě. Lze mu jen přát, aby se nestával obětí módy a lidí, kteří v něm nevidí nic víc než atraktivní doplněk ke svému snobskému zevnějšku.