Pudl trpasličí

Trpasličí pudl se dle francouzských pramenů poprvé objevuje za vlády Ludvíka XVI. a svému vzniku vděčí rostoucí popularitě plemene a s ní spojenou stále častější rolí společníka. S největší pravděpodobností by se tehdejší „trpaslíci“ svou výškou do současného standardu nevešli (kohoutková výška trpasličího pudla je v rozmezí 28 až 35 cm), nejspíš to prostě byli jen menší pudlové než ti, kteří se používali k lovu kachen. Obliba těchto menších rázů pudla začala stoupat někdy  během 16. až 18. století. Mimořádná oddanost a milá povaha  otevřely pudlovi cestu z  mokřadů do salonů a srdcí vznešených dam, jeho vynikající cvičitelnost pak do cirkusů a varieté.

Původní trpasličí pudlové měli krátké nohy, dlouhý hřbet, kulatou hlavu s kulatým okem a krátké uši – to svědčí o tom, že za účelem zmenšení velikosti byli použiti psi typu bišonka. Dnešní trpasličí pudlové jsou již tak dobře prošlechtěni, že připomínají miniaturu středního pudla – mají krátký, pevný hřbet, dlouhé nohy a krk, elegantní čenichovou partii, dlouhé ucho a malé oko mandlového tvaru.

V tehdejším Československu byl první vrh černých trpasličích pudlů zaznamenán v roce 1935 – jednalo se o psa a fenu hraběnky Nory Khün – Lützowové.  V roce 1941 se po rodičích dovezených z Německa narodil první vrh hnědých trpaslíků.  Chovatelská stanice Ferina odchovala úplně první české bílé trpaslíky v roce 1958. Dnes tolik populární stříbrní vstupují na scénu až v roce 1971 a jejich chov je založen na pěti importovaných fenách.

V současnosti je trpasličí pudl jednoznačně nejoblíbenějším a nejžádanějším velikostním rázem. Důvodem je všeobecně vysoká poptávka po trpasličích plemenech. Trpasličí pudl se svou váhou kolem pěti kg není nijak miniaturní pes, ale stále je to pes velmi skladný, se kterým není problém cestovat v hromadných dopravních prostředcích, vejde se i do toho nejmenšího bytu a bez problémů s ním mohou manipulovat i děti nebo starší osoby. Stejně jako ostatní velikostní rázy se jedná o psa s velkým temperamentem, milujícího pohyb v přírodě a jakoukoli činnost, kterou mu člověk nabídne. Trpaslík bude majitele s radostí doprovázet na celodenní pěší túře, ale klidně i celý den prolenoší, důležitý je pro něj jen kontakt s majitelem, ve všech dalších ohledech je velmi přizpůsobivý. Díky této přizpůsobivosti zvládá hektický život mladé sportovní rodiny, ale dokáže být i něžným společníkem starším lidem. Pudlové obecně jsou velmi empatičtí, tato vlastnost z nich dělá obzvlášť příjemné partnery. Jsou permanentně dobře naladěni a stále připraveni ke hře. Přes svou přizpůsobivost životnímu stylu majitele jsou přece jen spíše  vhodní  pro aktivnější zájemce.  Lidé, kteří mají rádi svůj klid a příliš neholdují pohybu, by raději měli volit jiné plemeno nebo adoptovat staršího jedince – je pravděpodobné, že nebudou ohnivému temperamentu mladého pudla stačit.

Trpasličí pudl je jedním z nejvhodnějších plemen pro dětské zájemce o výcvik, ať už se jedná o agility, poslušnost, flyball či jiné disciplíny. Pro deseti – dvanáctileté dítě je trpaslík se svou ochotou k práci, radostí z každé činnosti, velmi snadnou cvičitelností a zároveň malou velikostí ideální.  Cvičí ochotně i v teplých letních dnech, protože jeho srst bez podsady dobře izoluje před sluncem. Agility je jednou z nejvhodnějších disciplín pro toto plemeno – trpasličí pudlové jsou na parkuru poměrně hojně zastoupeni. V roce 2006 se v Basileji stala mistrem světa v kategorii small  trpasličí bílá fena Windy Nights Lovely Pebbles Flinstone vedená Martinem Eberlem. Fena, která pocházela z výstavních rodičů, zaznamenala i další úspěchy – byla vicemistrem ve Francii i Španělsku, vicemistrem světa na mistrovství v Norsku a Finsku a třikrát získala zlatou medaili na švýcarském mistrovství.

Trpasličí pudl je téměř neúnavný – pěší turista na něho opravdu nemusí brát žádný ohled, pes s radostí a lehkostí zvládne jakkoliv dlouhý pochod v libovolném terénu. Je také dokonalým partnerem pro kondiční běžce. Rovněž běžnou vyjížďku s koňmi absolvuje bez potíží, nicméně je to přece jen malý pes a případný úraz se mu může stát osudným. A pokud se týká cykloturistiky, výhodou tohoto plemene je to, že se docela pohodlně vejde do košíku.

Posuzujeme-li povahu a temperament, je trpasličí pudl vzrušivější než jeho větší příbuzní. To v praxi znamená mimo jiné i to, že je podstatně hlasitější. U jednoho zvířete se dá štěkání výchovou vcelku dobře omezit, má-li ovšem člověk trpasličí smečku, sousedé ho obvykle v lásce příliš nemají.

Trpasličí pudl patří mezi opravdu dlouhověká plemena – někteří psi se dožívají až 18ti let, patnáctiletá zvířata nejsou výjimkou. Desetiletý trpaslík je obvykle pes plný sil, kterému by jeho věk nikdo nehádal.

Zdraví plemene je dobré stejně jako u ostatních rázů. Ve srovnání s většími pudly trpí trpaslíci více na tvorbu zubního kamene. Jeho vytváření se výrazně omezí pravidelným čištěním zubů kartáčkem. Pokud už k vytvoření nánosu dojde, je nezbytné jeho odstranění veterináním lékařem pomocí ultrazvuku. Kromě zubů je třeba věnovat pozornost také vnějšímu zvukovodu, je nutné ho udržovat čistý a bez chloupků. V čistokrevném chovu se sleduje luxace pately a PRA.  

Feny trpasličích pudlů obvykle nemívají problémy s porodem a péči o štěňata zvládají dobře. Těch bývá ve vrhu cca tři až pět.    

Ceny štěněte se pohybují od dvacetipěti tisíc korun, o psy je menší zájem, a tak bývají levnější, i když to není vždy pravidlem.

Díky své popularitě je trpasličí pudl hojně rozšířen ve své „bezpapírové“ variantě, která je po mnoha a mnoha generacích chodníkové plemenitby ideálu plemene už na hony vzdálená.  Ve snaze získat prodejnější trpaslíky, kříží množitelé často střední pudly s toy nebo trpasličími – výsledkem jsou velmi neharmonická zvířata, často střední velikosti, ale s hlavou trpaslíka.

Trpasličí pudl se chová v barvě černé, bílé, hnědé, stříbrné a fawn (dříve aprikot). FCI neuznaní jsou harlekýni a černí s pálením.

Péče o srst není tak náročná jako u středních nebo velkých pudlů, přesto chceme-li mít pěkného psa, tak se bez pravidelného česání, koupání, foukání a odborného střihu neobejdeme. Kompletní úprava trpasličího pudla trvá v závislosti na zručnosti střihače něco přes dvě hodiny.

Ve výstavním kruhu vídáme trpaslíky téměř bezvýhradně v baby střihu. Na stupních vítězů stojí nejčastěji černí  psi, mívají nejlepší kvalitu srsti i stavbu těla.

Trpasličí pudl je výbornou volbou pro aktivní lidi, kteří hledají univerzálního partnera na sport, cestování   a zároveň chtějí něžného psa s velkou fixací na rodinu.