Pudl velký

Kdyby měla plemena psů své reklamní slogany jako mají značky aut, ten pro velkého pudla by mohl znít třeba takto: Pudl velký. Pes, za kterým se ohlédnete… Nevím, jak je to s reklamními slogany aut, ale tento by určitě nelhal, to vám potvrdí každý majitel tohoto plemene. Jdete –li s  velkým pudlem po ulici, musíte se smířit s tím, že budete budit stejnou pozornost, jako kdybyste kráčeli s Karlem Gottem nebo  s Claudií Schifferovou. Lidé se za vámi budou otáčet, ti odvážnější požádají, aby si mohli psa pohladit, vyfotografovat, případně se vyfotografovat s ním. Máte-li plemeno rádi, budete mu dělat reklamu tím, že váš pes bude nejen pěkně upravený a v závislosti na počasí a terénu v rámci možností čistý, ale hlavně a především dobře vychovaný – přátelský, vstřícný a bude se usmívat do objektivu. Je totiž předurčen k tomu, být psí top celebritou (myslím, že o první místo by si to „rozdal“ s afgánem a  těžko říct, kdo by v tomto duelu byl vítězem). Jeho mimořádný vzhled je však v rozporu s jeho charakterem – velký pudl nemá žádné „hvězdné“ manýry. Je ve své podstatě tak obyčejný, jak jen pes může být. Jeho charakter neskrývá žádné složitosti, veškerá jeho výjimečnost je dána jen úpravou srsti, jejíž jedinečné vlastnosti umožňují naprosto nepřebernou škálu možností střihů, od těch opravdu extravagantních až po naprosto nenápadné.

V pudlařské hantýrce se velkému pudlovi neřekne jinak než „královák“ –  název pochází z doby, kdy byl tento velikostní ráz  nazýván královský. Velký pudl je nekorunovaným králem „devítky“ – deváté skupiny FCI, která zahrnuje společenská plemena. Se svou výškou kolem 60 cm v kohoutku je největším plemenem této skupiny.

Nejsou tak daleko doby, kdy byl velký pudl vzácností. Dnes se stal do jisté míry módní záležitostí – lidé si libují v extrémech, takže je spolu s toy pudlem jedním z nejžádanějších velikostních rázů. Koneckonců – proč ne. „Královák“ je velice univerzální plemeno s výbornou povahou. Je to velmi něžný, jemný, ale zároveň vyrovnaný a pohodový pes,  přátelský k lidem a tolerantní k jiným zvířatům. Někteří jedinci mohou být zdrženlivější v kontaktu s cizími lidmi, ale dobrou socializací jde tato odtažitost překonat.

Výchova velkého pudla je velmi jednoduchá, protože se rychle učí a bez problémů podřizuje autoritě, snaží se zavděčit a není svéhlavý. Je temperamentní bez hektičnosti a hyperaktivity (koňáci by použili výraz „příjemně temperamentní“ a pokud mezi čtenáři nějací jsou, přesně ví, co mám na mysli). Není hlučný a v bytě prakticky neštěká. Jeho temperament s výbornou ovladatelností jde ruku v ruce s nadprůměrnou cvičitelností. Je třeba upozornit na to, že coby velké plemeno dospívá později a tudíž i období štěněcí a posléze pubertální je delší. V době puberty je „královák“ rozlítaný blázen a stejně jako u jiných plemen je třeba opravdu důsledně nacvičit přivolání, aby procházky nebyly adrenalinovou záležitostí, při které neustále a marně „ořváváte“ siluetu psa, pohybující se rychlostí světla kdesi na obzoru. Lovecký pud je při troše důslednosti také poměrně snadno udržitelný pod kontrolou, ale je stále třeba mít na paměti, že většina velkých pudlů se za srnou či zajícem opravdu ráda proběhne.

Králováci a pudlové obecně obvykle netrpí fobiemi z nárazových zvuků, takže jejich majitelé mají klidné Silvestry a jejich jedinou starostí je nenechávat v době půlnočního ohňostroje nestřežené chlebíčky. Jako bonus připočtěme, že pudlí srst nelíná, a když si k běžně udržovanému královákovi přičichneme, místo“psiny“ ucítíme maximálně vůni nějaké té kosmetiky. A k tomu všemu i výborně vypadá –  skoro by se dalo říct, že není ideálnějšího společenského psa. Ale… Tohle „ale“ má každé plemeno, velkého pudla nevyjímaje, protože žádné plemeno nemá jen klady. Největším záporem velkého pudla je to, co je i jeho největší chloubou. Je to jeho srst. Chceme –li , aby byl velký pudl skutečně krásný, musíme o ni pečovat a tahle péče není opravdu jednoduchá. Její údržba a úprava je časově a technicky nejnáročnější ze všech plemen. Výstavní úprava královského pudla je mnohahodinový maraton, který ovládá jen řádově několik desítek lidí v republice a laik ani běžný psí salon ji nemá šanci zvládnout. Pokud chcete velkého pudla na výstavy, musíte počítat s tím, že  budete nejen trávit spoustu hodin péčí o srst, ale také budete muset sáhnout poměrně hluboko do kapsy. Začátečníkovi v tomto směru nedávám velké šance na úspěch – přes všechna předsevzetí drtivá většina velkých pudlů končí ostříhaná nakrátko, případně zcela oholená. Psovi to samozřejmě nijak neškodí, popravdě každý pes tráví čas raději běháním v přírodě než stáním na stole, ale úchvatná krása plemene je takovouto úpravou bez diskuze „ve psí“.

Bez nadsázky lze říci, že ať máte o údržbě srsti jakékoliv informace a představy, skutečnost je mnohonásobně předčí.  Zhruba do deseti měsíců věku se zdá, že všechna ta varování byla jen planým strašením. Váš pes, třebaže ho máte v dlouhém výstavním střihu – tzv. „bejbině“, se necuchá. Vykoupete, vyfoukáte, za dvě hodinky je hotovo. Máte pocit, že všichni přeháněli a péče o králováka je vlastně brnkačka. A pak to začne. Ze dne na den. Jednoho krásného dne zjistíte, že pes má tu a tam cucek v srsti. No nic. Vezmete kartáč a cucky rozčešete. Jenže za tři dny jsou tam nanovo. Pokud nemáte čas a nevrhnete se na psa okamžitě s kartáčem, zjistíte za týden nebo nedejbože za dva, že pes je tak zaknotaný, že uvést ho do původního stavu bude trvat několik hodin. Pokud neztratíte nervy a psa neoholíte, obětujete několik hodin dřiny, psa rozčešete a oddychnete si. Na tři dny. Protože za tři dny se první knoty objeví nanovo. Udržet mladého králováka v srsti je nekonečný příběh pro kartáč, šampon a fén. Až po několika měsících srst psa vyzraje, nebude už její údržba taková dřina, ale přesto se bez pravidelné péče neobejdete. Ideální je každých deset dní psa vykoupat, ale ne každý má každých deset dní volné celé dopoledne… Vykoupání pudla totiž nespočívá v tom, že ho po vytažení z vany necháme uschnout pod topením. Srst musíme pomocí kartáče a výkonného fénu dokonale natáhnout a vyčesat – u velkého pudla ve výstavním střihu celá procedura koupání a foukání trvá cca 4 hodiny. Pokud je ovšem dobře vyčesán. Je –li zaknotaný, délka foukání se mnohonásobně prodlužuje. Aniž bych chtěla potenciální zájemce o plemeno odrazovat, faktem je, že udržet velkého pudla ve výstavní kondici není žádná legrace. Pokud se stane (a věřím, že se to stane skoro každému majiteli pudla), že se delší dobu k péči o srst nedostanete a srst se zacuchá, případně zplstnatí, můžete počítat s desítkami hodin rozčesávání. Opravdu jen mizivá část majitelů králováků je tohle ochotná podstupovat. Naštěstí jsou pro ty línější i jiné možnosti – a tím se dostáváme ke střihům.

Na údržbu nejnáročnějším střihem je již výše zmíněná „bejbina“, oficiálně baby střih. Název pochází z dob, kdy byl tento střih povolen jen do třídy mladých (do roku 1987). V současnosti je u nás u menších velikostních rázů nejčastějším výstavním střihem. Velcí pudlové jsou obvykle v „bejbině“ vystavováni jen jako mladí. Baby střih je časově nejnáročnější díky tomu, že srst je na všech partiích s výjimkou zádě dlouhá. Jeho nespornou výhodou je, že jím lze zamaskovat nějaké ty nedostatky v tělesné stavbě. Pro oko laika je baby střih velice líbivý a atraktivní, bez pro laiky nepřijatelné extravagance.

Ta naopak nechybí střihu, který „kraluje“ u výstavních králováků. Je to americký kontinentální střih. Ze všech úprav je to právě „kontinentál“, který dává nejvíce vyniknout eleganci pudla. Je to bez diskuze „top“ střih pro „top“ jedince. Dává nemilosrdně vyniknout všem nedostatkům psa a nastříhaný na průměrném zvířeti ztrácí svou vrcholnou eleganci. Přesto do něho vystavovatelé velkých pudlů masově upravují své psy – důvodem může být i skutečnost, že kontinentál ušetří díky oholeným partiím majiteli značnou část práce. Osobně si stojím za názorem, že stříhat americký kontinentální střih na psovi s delším formátem, s ne úplně dokonalým úhlením, na psovi s krátkým krkem a se srstí nedostatečné délky či kvality, případně na mladém, nevyzrálém zvířeti,  je naprosto kontraproduktivní a výsledkem je jen divně vypadající zvíře.

Dalším střihem, který v poslední době dobývá výstavní kruhy je střih skandinávský. Dříve býval povolen jen do třídy veteránů, oficiálně je uznán teprve od roku 2015. „Skandinávie“ je velice přirozený, líbivý a nevyumělkovaný střih, který má šanci znovu zpopularizovat plemeno mezi lidmi, pro které jsou vyholené partie a pompony nepřijatelné. Nicméně nenechte se mýlit – třebaže srst je podstatně kratší než u předešlých střihů, její délka je na všech partiích poměrně velká a skandinávský střih rozhodně nepatří mezi bezúdržbovou úpravu. Rovněž jeho provedení není po technické stránce vůbec jednoduché.

Střih moderní je ve výstavních kruzích v současné době raritou. Především u velkých pudlů byl nahrazen střihem kontinentálním, baby střihem, případně skandinávským střihem. Přesto zůstává jednoznačně nejčastější úpravou domácích mazlíčků. Provedení výstavní „moderny“je stejně náročné jako provedení skandinávského střihu.

Střih klasický  vymizel jak z výstav, tak z ulic. Býval skutečně typickou úpravou pudla a lze jen doufat, že se časem v nějaké třeba trochu zmodernizované verzi vrátí.

Rovněž anglický sedlový střih není běžně k vidění – nenašel mezi vystavovateli oblibu.

Kromě těchto oficiálně uznaných střihů existují desítky dalších možností úpravy pudla. Dle fantazie a zručnosti, případně nezručnosti střihače lze pudla upravit prakticky jakkoli. Na střihačských soutěžích vídáme pudly „převlečené“ umným střihem i za jiná plemena – např. velkého pudla nastříhaného na obřího bedlingtona nebo kerry blue teriéra. Také pro provedení velice fantazijních, barevných uměleckých kreací na prestižních soutěžích je velký pudl dokonalým modelem.

Drtivá většina majitelů velkých pudlů nakonec pro snadnou údržbu zvolí nějaký ten krátký, sice nestandardní, ale sportovní střih. Tělo psa je oholeno strojkem, delší srst je ponechána jen na hlavě a končetinách (a to ne vždy). Mnoho parády s takovým psem sice nenaděláme, ale do přírody, na sport či pro líné nebo příliš zaneprázdněné majitele je tato úprava praktická. Často také můžeme vidět velké pudly s oholeným tělem a ponechanými pompony na ocase a končetinách. Ani tato úprava není náročná na péči.

Ovšem ne každý majitel velkého pudla si toto plemeno pořizuje pro jeho srst. 

Pod všemi těmi bambulemi a vystříhanými kreacemi se skrývá velice sportovní tělo – oholený velký pudl vypadá trochu jako ohař (však také lidé, kteří už nechtějí zažívat martyrium úpravy a údržby srsti často sjedou strojkem svého psa tzv. „na ohaře“).

Díky této tělesné stavbě a výborné cvičitelnosti je velký pudl  využitelný na celou škálu kynologických sportů, třebaže na špičku nedosáhne v žádném (není to prostě malinois – ale na druhou stranu – kolik lidí se chce věnovat některému ze sportů vrcholově?). S velkým pudlem jde se slušným úspěchem dělat prakticky cokoliv – namátkou sportovní kynologii zahrnující poslušnost, stopy a obrany, agility, coursing, pasení, dog dancing…

Výčet by nebyl úplný, kdybychom jako raritu a důkaz, co všechno velký pudl dokáže, nezmínili  Johna Sutera, známého jako „pudlí muž z Aljašky“. John Suter trénuje od roku 1976 velké černé pudly pro závody spřežení. Zúčastnil se s nimi kolem 280 závodů, přičemž devadesátkrát stáli jeho pudlové na stupních vítězů mezi prvními třemi týmy. Vrcholem jeho úspěchu byla čtyřnásobná účast na nejtěžším závodě Iditarod, dlouhém bezmála 1200 mil (1900 km). Pudlí spřežení probíhalo cílem vždy ve středu pole.

V USA jsou velcí pudlové využíváni dodnes ke svému původnímu účelu – lovu kachen. „Králováci“ slouží také jako vodicí či asistenční psi a využívají se v záchranářském výcviku.

Zájemci o sportovní využití plemene se zákonitě zeptají na jeho zdraví. Lze s čistým svědomím říci, že je dobré. Velcí pudlové nedávají veterinářům příliš vydělat. Jsou dlouhověcí (běžně 13 – 15 let) a odolní. U plemene se sleduje DKK, ale i jedinci s vyšším stupněm jsou díky své lehkosti do vysokého věku prakticky bez obtíží. Větší pozornost je třeba věnovat hygieně zvukovodu – díky těžkému, hustě osrstěnému boltci pudlové často trpí na ušní záněty. Je třeba zvukovod udržovat čistý a bez chloupků, kterými zarůstá, a které brání ventilaci ucha a vytváří spolu s mazem ideální prostředí pro kvasinky.

Stejně jako ostatní velikostní rázy pudla, je i velký pudl chován v černé, bílé, hnědé, stříbrné a a fawn (dříve aprikot) barvě. Na nejvyšší posty na výstavách dosahují černí a bílí pudlové, někdy hnědí. Stříbrní a fawn nejsou tak prošlechtění, nemívají tak vysokou kvalitu srsti a na nejvyšší mety na výstavách obvykle nedosáhnou. Vzhledem k tomu, že se barvy posuzují odděleně, není problém i s ostatními barvami získat šampionáty jednotlivých zemí nebo klubů. Vícebarevný pudl není uznané plemeno a není posuzován společně s jednobarevnými pudly.

Velký pudl zažívá boom a počty zapsaných štěňat jsou vysoké. Lidé se často ptají na cenu, rozpětí je značné. Dá se říci, že velkého pudla lze pořídit od dvacetipěti tisíc korun výše, přičemž žádanější feny bývají dražší. Průměrná cena je kolem 30ti tisíc, ale může se výrazně lišit směrem nahoru i dolů.

Psi – samci, bývají stejně něžní a mazliví jako feny, jejich nevýhodou je to, že někteří jedinci si při močení znečišťují srst na břiše a předních nohou, takže je nutné používat návleky.

Uchovnění velkého pudla je podmíněno účastí na bonitaci a vyšetřením DKK. Vrhy jsou početné, stejně jako u jiných velkých plemen.

Rostoucí popularita plemene neunikla množitelům, takže lze narazit na inzeráty nabízející bezpapírová štěňata. Stejně jako u všech ostatních plemen se množitelé pranic nestarají o vzhled, povahu či zdraví svých odchovů. Štěňata pocházejí ze spojení rodičů často velice netypických a povahově nevyhovujících. Velký pudl, má-li být skutečným reprezentantem svého plemene, nemá levné provozní náklady a ušetřených několik tisíc při jeho pořízení je v celkových nákladech na kvalitní výživu, kosmetiku či úpravu  zanedbatelných.

Pořízení jakéhokoliv psa by měla předcházet zralá úvaha a získání maxima informací o vlastnostech a nárocích zvoleného plemene. U velkého pudla si zájemce musí především  zodpovědět otázku, má –li dostatek času, aby zajistil psovi dostatečné vyžití v podobě pohybu a je-li ochoten obětovat čas a finance na údržbu srsti. V případě, že odpověď na tyto otázky bude kladná, stane se majitelem vzhledově atraktivního psa, který ho bude s noblesou doprovázet do luxusní restaurace i na horskou túru.