Stříháme domácího mazlíčka

Pudl má mezi psími plemeny naprosto ojedinělou texturu srsti, která umožňuje jeho úpravu do nepřeberného množství střihů. Pudlí srst, je-li kvalitní a dobře udržovaná, drží tvar a lze s ní provádět naprosto cokoli – jak ostatně dokazují střihači na soutěžích, kde vidíme pudly upravené do nejrůznějších standardních, nestandardních i vyloženě fantazijních a uměleckých střihů. Stříhání pudla je královskou disciplínou všech soutěží a je někdy až neuvěřitelné, co dokáží střihači vykouzlit. Nicméně náplní tohoto článku není ani výstavní ani soutěžní úprava pudla, ale úprava domácí, „chodníková“. Opusťme tedy svět bambulek, topknotů, prostřihů a barev a vraťme se k „pudlovi obecnému“, který žije běžný život domácího mazlíčka, bez světel ramp a potlesku diváků. Naprosto drtivá většina majitelů pudlů má na úpravu svého psa tyto požadavky: pes musí působit přirozeně, nevyumělkovaně, střih musí být poměrně nenáročný na údržbu a přitom slušivý. Všem těmto nárokům odpovídá krátká varianta střihu, který se ve své výstavní podobě nazývá moderní. Název je poněkud zavádějící, střih přišel do módy v šedesátých letech a vzhledem k tomu, že móda je dáma vrtkavá, dlouho se ve výstavních kruzích neohřál. Stále je však střihem standardním a pudla lze v něm vystavovat, i když málokdo tak dnes činí. Výstavní moderna je na provedení technicky náročná i pro zkušeného střihače a pro běžného majitele nesplňuje hned dva z požadavků. Není nenáročná na údržbu a zároveň vzhledem k tomu, ze se srst ponechává poměrně dlouhá nejen na končetinách, ale i na dalších partiích, střih poměrně rychle zarůstá. Její vylehčená, pouliční varianta je již na provedení neskonale jednodušší – srst je kratší, střih déle vydrží a majiteli postačí upravit psa jednou za dva měsíce, aniž by pes těsně před úpravou připomínal medvěda. Ovšem ani „chodníková“ moderna není úplně jednoduchá na provedení, má-li dobře vypadat. To ostatně vidíme dnes a denně na ulici, bohužel často nikoli jen u psů upravovaných doma, ale i u psů, kteří navštěvují některé salony.

Než se pustíme do úpravy, musíme si samozřejmě pořídit vhodné nástroje. Neobejdeme se bez strojku a v této souvislosti je třeba upozornit na to, že extrémně levné výrobky, inzerované na úpravu srsti, stojí většinou za starou belu. Je třeba pořídit strojek kvalitnější, s možností výměny střihacích hlav. Střihací hlavy budeme potřebovat minimálně dvě – první, která ponechává délku 1 mm (na holení čenichové partie, břicha a tlapek) a druhou hlavu na stříhání těla, kde zůstává srst o délce 9 mm.

Další významnou investicí budou nůžky. V ideálním případě bychom si mohli pořídit nůžky dvoje – dlouhé rovné (délka 20 cm) a dlouhé mírně zahnuté (výborně se jimi tvaruje např. korunka). Kvalitní nůžky jsou drahé. Pakliže stříhat začínáme a nevíme, zda u toho vydržíme či po prvním pokusu poběžíme s prosíkem do salonu, můžeme zakoupit v nějakém nožířství nůžky levné. Ty musí být rovněž dlouhé, ideální je, mají-li široké nožnice a bezpodmínečně musíme povolit šroubek tak, aby stříhaly naprosto lehce, bez zadrhování. Tyto nůžky jsou sice těžké do ruky, ale pro začátečníka mají tu výhodu, že s nimi lépe udrží rovinu střihu a navíc nebývají tak ostré jako profesionální nástroj. V neposlední řadě se nestane tak velké neštěstí, když upadnou na zem. Krátké nůžtičky na začištění oholených prstů nejsou sice podmínkou, ale rozhodně se neztratí.

O kvalitním kartáči se zahnutými drátky, hřebenu s kovovými zuby a fénu jsme hovořili v minulém díle. Samozřejmě budeme také potřebovat stůl, psa nelze stříhat na zemi. Stůl umístíme tak, aby byl co nejlépe osvětlen. Máme-li černého pudla, budeme potřebovat obzvlášť dobré světlo.

Pakliže jsme se rozhodli upravovat pudla sami, musíme rovněž počítat s tím, že budeme muset krátit drápky a udržovat zvukovody psa čisté a bez srsti. Zakoupíme si tedy i kleštičky na drápy a pinzetu (výborný je např. rybářský pean) na vytrhávání chlupů z uší. Drápy stříháme opatrně a pokud si nejsme jisti, raději po malých částech, abychom psíka zbytečně neporanili. Pudlům rostou ve zvukovodu chlupy, které mohou spolu s mazem zvukovod zcela ucpat a způsobit tak zdravotní potíže. Proto je třeba chlupy odstraňovat vytrháním – tato procedura nebolí a pes si na ni rychle zvykne. Chlupy vytrháváme pomocí pinzety nebo peanu tak, by byl zevní zvukovod zcela holý. Můžeme také zakoupit speciální pudr, který chlupy odmastí a velmi usnadní jejich odstranění.

Jak jsme si popsali v předešlých dílech, naprostým základem kvalitní úpravy pudla je čerstvě vykoupaný pes s fénem a kartáčem dokonale narovnanou srstí bez nejmenších zacuchanin. Bez těchto předpokladů zapomeňte na to, že psa pěkně upravíte.

Předpokládejme tedy, že takovéto perfektně připravené zvíře stojí před námi na stole. Začínáme holením – do strojku si dáme hlavu o délce 1 mm, psa postavíme na zadní a oholíme břicho do výšky pupku, dále pak okolí varlat nebo vulvy a vnitřní strany stehen. Pak můžeme pokračovat holením čenichové partie – linie vede na spojnici hrany ucha po koutek oka, dále oholíme samozřejmě celý čenich a krk do obloučku (dle velikosti psa několik cm nad hrudní kostí). Dále holíme tlapky – skutečně jen tlapky! Vystříhávání srsti výš, např. až po pátý prst, působí velice neesteticky. Navzdory tomu to mnoho majitelů, dokonce i střihačů v salonech provádí. Vytvářejí tak dojem „starožitného nábytku“ z delších kalhotek trčí kus holé tyčky zakončené tlapkou. Pes sice nanese domů o pár miligramů špíny méně, ale to za to opravdu nestojí. Tlapky vystříháme velmi pečlivě mezi jednotlivými prsty a samozřejmě i zezdola. Nepodaří-li se nám strojkem vyholit prsty úplně perfektně, přijdou ke slovu malé nůžky, kterými vše začistíme do hladka.

Posledním místem, které se holí, je kořen ocasu. Zde samozřejmě záleží na tom, zda je ocas ponechán v přirozené délce nebo kupírován. U dlouhého ocasu oholíme necelou 1/3 délky. Stejně tak, je-li ocas kupírován s „rozumem“, tj. chybí-li pejskovi jen špička nebo maximálně jedna třetina. Bohužel u velkého množství bezpapírových pudlů se setkáváme s velice neodborně kupírovaným ocasem, kdy byl ponechán jen žalostný, 3-4 cm krátký pahýl nebo byl ocas dokonce zcela amputován. Tehdy musíme oholit skutečně jen maličký úsek u zádi tak, aby bylo možno vytvořit jakoustakous bambulku. Bambule by měla být od zádi zřetelně odsazena, u amputovaného ocasu toho dosáhnout nelze a bambulka „sedí“ přímo na zádi.

Nyní můžeme buď odložit strojek a pokusit se pomocí nůžek vytvořit bohatou „modernu“nebo zvolíme krátkou variantu střihu – v tom případě si do strojku dáme hlavu o výšce 9 mm. Strojkem oholíme hřbet psa od kořene ocasu až po kohoutek, po srsti vnější strany stehen, okolí konečníku a boky zhora cca do dvou třetin. Pakliže bychom oholili celé tělo psa včetně hrudníku, ušetřili bychom si tím sice práci s ručním tvarováním této partie, ale vytvořili bychom jakousi „špagetku“. Pudl má mít téměř čtvercový rámec těla, což většina zvířat nesplňuje. Dostříháním hrudníku nůžkami dosáhneme toho, že pes vypadá opticky kratší, kompaktnější. Na závěr zdvihneme psovi uši a můžeme strojkem oholit strany krku (jen strany, nahoře na krku zůstane delší srst, kterou upravíme nůžkami).

Nyní máme jednodušší část úpravy za sebou, můžeme strojek odložit a chopit se nůžek.

Při stříhání platí pravidlo, že srst zkracujeme po malých částech a za stálého vyčesávání hřebenem. Pakliže jsme vyčesání psa před stříháním odflákli, pomstí se nám to tím, že nám hřeben neustále zůstává „viset“ v knotech a my donekonečna musíme odkládat nůžky a znovu vyčesávat. Rovněž nebyl-li pes dobře vyfoukán do rovna, bude stříhání nekonečné vzhledem ke stále vylézajícím kudrnám.

Pes musí během celého stříhání stát. Nelze tvarovat žádnou partii na psovi sedícím nebo ležícím. Pudl by měl stát přirozeně, bez jakéhokoliv kroucení, přetahování se se střihačem o končetiny a podobně. Většina psů se to rychle naučí a mnozí dokonce dokáží během úpravy ve stoje i klímat.

Začít můžeme libovolně, například stříháním hlavy. Stříhání korunky je poměrně těžké. Pejska uchopíme za čenich, skloníme mu hlavu a nejprve sestříháme dlouhou srst na krku. Vytvoříme plynulý přechod mezi krátkou srstí na hřbetě a delší na krku, která posléze přechází v korunku. Korunka má při pohledu zhora oválný tvar. Zkrátíme srst po stranách hlavy – nad ušima i dokola kolem očí. Zde se většina amatérů dopouští běžné chyby tím, že srst nad očima vystříhá, aby „pejsek viděl“. Vznikne tak těžko opravitelný „schod“. Srst nad očima se zkracuje tak, aby krátké chlupy podepíraly chlupy delší, které jsou nad nimi a tvoří převis korunky. Stříháme vždy jen několik milimetrů a tvarujeme korunku za stálého vyčesávání a ze všech stran. Po stranách můžeme stříhat téměř rovně nahoru, chceme-li korunku větší, stříháme více doširoka. Korunku neustále vyčesáváme do všech stran a zastříháváme přesahující chlupy. U psů, jejichž srst je řídká a měkká musíme korunku stříhat kratší, protože delší srst padá a nedrží tvar. Psovi s kvalitní a pevnou srstí lze ponechat korunku větší, ale tak, aby byla v poměru s délkou srsti na dalších partiích, tj. aby krátce ostříhaný pes neměl opticky velkou hlavu. Hotová korunka musí být ze všech stran stejná a zcela hladkých linií – při česání z ní již nesmí vylézat další chlupy.

Pakliže jsme se úspěšně vypořádali s korunkou, můžeme přejít na další partie. Pejska si otočíme zádí k sobě a pustíme se do stříhání pánevních končetin. Mnoho majitelů upřednostňuje nakrátko ostříhané nohy. Ať je pes upraven sebeprecizněji, krátká srst na nohách způsobí, že nevypadá dobře. Natažená srst časem zkudrnatí a tím se ještě zkrátí – ve finále máme zvíře na tyčkách, které oku opravdu lahodit nebude. Trocha práce s česáním rozhodně za pěkně upravené zvíře stojí. Srst na kyčlích a koleni sestříháme poměrně nakrátko, stejně tak srst pod ocasem. Amatérští střihači se velmi často dopouští této chyby – srst na kyčlích a stehnech nechají dlouhou a směrem dolů se jim končetiny zužují. Ve skutečnosti to má být přesně opačně – směrem k tlapce ponecháváme bohatší srst. Pánevní končetiny mohou být ostříhány více čí méně „do zvonu“ , pakliže je obrysujeme, výsledek nebude tak líbivý. Vnitřní strany nohou stříháme tak, že nohu psa zdvihneme. Srst neustále pročesáváme a stavíme hřebenem do všech stran a odstříháváme přesahující a vylézající chlupy. Na patě ponecháváme srst delší, aby nám pomohla dotvořit pěkný tvar a zvýraznit tak úhlení. Kolem tlapky srst zčešeme a zastřihneme dokulata. Je samozřejmé, že obě pánevní končetiny musí být ostříhány stejně.

Srst na ocase zčešeme dozadu a zastříhneme, poté srst hřebenem postavíme a tvarujeme budˇdo oválné šišky (u dlouhého ocasu) nebo do kulaté bambule (u ocasu kupírovaného). Opět srst stále rozčesáváním stavíme a zastříháváme dokud nedosáhneme požadovaného tvaru.

Nyní nás čeká úprava hrudníku. Ten ostříháme nůžkami tak, abychom vytvořili plynulý přechod mezi strojkem ostříhaným bokem a hrudníkem. Hrudník ponecháváme delší, aby působil hlubším dojmem. Při jeho úpravě zdvihneme psovi přední tlapku, abychom k němu měli snažší přístup. Na závěr poměříme pohledem zhora, zda jsou obě poloviny hrudníku stejně dlouhé.

Nyní nás čekají jen prsa a hrudní končetiny. Aby nám při úpravě těchto partií nepřekážely uši, můžeme je sepnout v zátylku psa látkovou gumičkou. Srst na prsou se sestříhá nakrátko a přední nohy se tvarují do válce, případně lze i je ostříhat mírně do zvonu. Jako u všech stříhaných partií platí, že srst neustále češeme hřebenem do všech stran a tvarujeme. Přední nohy stříháme tak, že si tlapku vezmeme do ruky a stříháme nataženou končetinu, pak ji postavíme a tvarujeme na stojícím psovi. Nůžky stavíme kolmo k zemi, pokud bychom drželi nůžky vodorovně s podložkou, dělali bychom „zuby“. Srst na obou nohách musí být nejen stejně dlouhá, ale samozřejmě v poměru se srstí na zadních končetinách. Při pohledu zepředu by se měla srst na obou nohách téměř dotýkat – velká mezera svědčí o tom, že nohy jsou ostříhány příliš nakrátko.

Na závěr můžeme zkrátit srst na uších – perfektně je rozčešeme a zastřihneme do obloučku. Zda jsme obě uši zkrátili stejně ověříme jednoduše – uši zdvihneme, přitiskneme k sobě psovi za hlavou a poměříme délku ponechané srsti. Pakliže se nám nechce z jakéhokoliv důvodu uši udržovat, není problém je oholit. Oholené uši dají vyniknout hlavě pudla a rozhodně nepůsobí neesteticky. Je zajímavé, kolik lidí se tomuto kroku brání a přitom požadují krátce ostříhané končetiny. Nakrátko ostříhaný pudl s ponechanýma bohatýma ušima vypadá komicky nevyváženě.

Pakliže jsme pracovali pečlivě a jsme dostatečně zruční, mělo by teď před námi stát líbivě upravené zvíře jako vyjeté ze soustruhu, ze kterého lidově řečeno „nečumí ani chlup“. Buďme však realisty, nejste-li mimořádně talentovaný jedinec, spíše stojíte po kotníky v ostříhaných chlupech, bolí vás záda, otrávený pes má po těle mnohonásobně víc zubů než v dutině ústní a vy z hrůzou zjišťujete, že celá ta procedura trvala tři hodiny. Ale nevěšte hlavu, podruhé to stihnete za dvě a půl hodiny a zubů bude méně. A potřetí to bude zas o fous lepší. A pokud by náhodou nebylo, existují přece salony na úpravu psů… Jen je třeba si vybrat takový, ve kterém pracuje člověk, který stříhat umí..


Nástroje: 1. pean na vytrhávání chlupů ze zvukovodu 2. kleštičky na drápy 3. levné nůžky s dlouhými nožnicemi (20 cm) 4. kvalitní nůžky s dlouhými nožnicemi (20 cm) – nejsou nezbytné 5. zahnuté nůžky s dlouhými nožnicemi – nejsou nezbytné 6. vyholovací hlava do strojku ( 1 mm) 7. krátké nůžky na začištění strojkem vyholených tlapek – nejsou nezbytné 8. hlava na stříhání těla psa (9 mm) 9. strojek	Pomůcky na česání: kvalitní kartáč se zahnutými drátky, hřeben s dlouhými řídkými zuby a hřeben s krátkými hustými zuby


Perfektně připravený pes s dorovna vyfoukanou a dokonale vyčesanou srstí (věnujte pozornost článkům o česání, koupání a sušení srsti)	Takto vypadá na stříhání dobře připravená srst


Zarostlý zvukovod	Zvukovod s vytrhanými chlupy


Oholená tlapka s dlouhými…	…a upravenými drápy


Holení břicha	Holení čenichové partie


Hrana holení	Hřbet psa ostříháme strojkem s vyšší hlavou (9 mm)


Hřbet zholíme až po kohoutek	Strojkem zholíme strany krku


Stehna zholíme po srsti	Strojkem předholený pes připravený na práci nůžkami


Nůžkami sestříháme dlouhou srst na krku	Srst na krku tvoří přechod mezi krátce ostříhaným hřbetem a korunkou






Korunku stále vyčesáváme a odstříháváme vylézající chlupy	Korunka zepředu


Korunka zezhora má vejčitý tvar	Korunka z profilu – nad očima je mírný převis


Korunka z profilu – krátké chlupy nad očima podepírají delší, které tvoří převis	Nikdy nevystříháváme srst nad očima tímto způsobem


Srst na koleni sestříháme nakrátko	Směrem k tlapce délka srsti roste, rovněž na patě je srst delší


Pod ocasem je srst krátká	Při stříhání vnitřní strany si můžeme nohu zdvihnout


Do kulata obstříhneme tlapku	Stříhání vnitřní strany na stojícícm psovi


Stříhání vnější strany zadní končetiny	Zadní nohy vytvarujeme mírně do zvonu


Srst na ocase zčešeme dozadu a zastříhneme	Za stálého vyčesávání tvarujeme bambulku


Takto nepěkně vypadá amputovaný ocas – bambule sedí přímo na zádi psa	Nekupírovaný ocas vytvarujeme do podlouhlé šišky


Holíme jen prsty!	Takto neesteticky vypadají vysoko oholené tlapky