Pudl střední

Před pár desítkami let by střední pudl jedním z nejčastěji chovaných plemen. Dnes potkáme „střeďáka“ spíš výjimečně, boom  tohoto rázu je minulostí. Módní záležitostí se stala jiná plemena a  v rámci plemene pudl jiné velikostní rázy. Pro laické zájemce o štěně je střední pudl buď příliš malý a pak volí velkého pudla (aby se záhy hroutili z údržby srsti a účtů ze salonu) nebo příliš velký a pak kupují trpaslíka nebo toye. Majitelé a chovatelé tohoto rázu ale vědí své – neměnili by ani směrem nahoru, ani směrem dolů a dobře ví proč. U pudlů platí totiž téměř bezvýhradně úsloví „zlatá střední cesta“. Střeďák (a  snad mne majitelé ostatních rázů nebudou kamenovat) je bezesporu pro drtivou většinu zájemců nejlepší volba. Povahy tohoto rázu jsou bez přehánění excelentní (ovšem je třeba nahlédnout do rodokmenu – u pudlů se běžně při bonitaci přeřazuje z rázu do rázu podle dosažené kohoutkové výšky). Díky tomu u štěňat pocházejících z přerostlých trpaslíků můžeme narazit na mnohem vzrušivějšího jedince než u klasického střeďáka. Typická povaha středního pudla je opravdu dokonale vyrovnaná, střeďáci mají pevnější nervovou soustavu než trpaslíci nebo toyové, dokonce i než mnozí velcí pudlové. Jsou to temperamentní, ale na druhou stranu i velmi rozumní psi. Nejsou uštěkaní, jsou nebojácní a přátelští k lidem i jiným psům. Úprava a údržba srsti není sice nenáročná, ale s úpravou velkého pudla se nedá srovnávat – ani po časové, ani po finanční stránce. Střední pudl je dostatečně skladný, ale zároveň i dost velký a bytelný na to, aby mohl dělat společníka i menším dětem. Jako doprovodný pes ke kolu či koni je mnohem vhodnější než menší rázy, už s ohledem na bezpečnost – střeďák je už přece jen „pes“.

V současné době se jak se zdá blýská trochu na lepší časy – zájem o střední pudly pomalu vzrůstá. Zájemci o sport už zjistili, že střeďák je rychlejší a  obratnější než královák a zároveň silnější a vytrvalejší než toy nebo trpaslík. Střední pudl je velmi vhodný k výcviku – nejvíce ho baví akční  pohybové aktivity, například agility, flyball, dog dancing či coursing. Ale neudělá ostudu ani při poslušnosti, může pracovat jako canisterapeut a existují střední pudlové se záchranářským výcvikem. Je rozený aportér a baví ho i pachové práce. Při veškerém výcviku pracuje ochotně, s plným nasazením a je velmi snadné ho motivovat. Jeho výcvik je snadný a zvládne ho pod odborným vedením i začátečník nebo dítě.

Středního pudla často volí i vystavovatelé – v ČR máme chovatelské stanice, které produkují zvířata konkurenceschopná i v zahraničí. Česká republika má opravdu kvalitní střední pudly – to se týká především černého a bílého rázu. Výstavní úprava je hotová do čtyř hodin, je tedy časově mnohem méně náročná než úprava velkého pudla. Pokud se týká střihů, na výstavách u tohoto rázu vede baby střih, do kontinentálního nebo skandinávského střihu jsou střeďáci upravováni méně často. Moderní a klasický střih z výstavních kruhů zmizely, třebaže se v obou případech jedná o střihy povolené standardem. Naopak domácí mazlíčci jsou téměř bezvýhradně upravováni do moderny, případně skandinávie.

Zdraví středního pudla je velmi dobré, tito psi se dožívají běžně věku patnácti let. V chovu se sleduje luxace pately a PRA (progresivní retinální atrofie sítnice) – dědičné onemocnění, při kterém dochází k odumírání světločivných buněk sítnice, a které ve věku 4 – 6 roků končí neodvratně oslepnutím. Tak jako u všech rázů pudla je třeba i u středních psů věnovat zvýšenou pozornost hygieně zvukovodu – udržovat ho čistý a bez chloupků, kterými zarůstá, a které zhoršují ventilaci a vytvářejí podmínky pro kvasinky.

Samotný chov a odchov není náročný – feny mají bezproblémové porody a jsou dobrými matkami. Počet štěňat ve vrhu bývá vyšší než u menších rázů – cca pět až osm štěňat.

Menšímu zájmu o štěňata a vyšším nákladům na odchov vděčí střední pudl za to, že není v centru pozornosti množitelů. Klasické velkomnožírny se soustřeďují na toy a trpasličí pudly. Přesto je střeďák hojně rozšířen ve své bezpapírové verzi – je to pozůstatek z dob, kdy byl tento ráz na vrcholu popularity. Bezpapírová štěňata obvykle pochází od lidí, kteří chtějí v dobré víře dopřát své feně jeden vrh za život. To nic nemění na skutečnosti, že střední pudl bez PP je obvykle na hony vzdálen ideálu plemene a seriozní zájemce o štěně by se měl určitě orientovat na kvalitní chovatelské stanice. Tím se dostáváme k ceně středních pudlů – stejně jako u ostatních rázů má poměrně velké rozpětí. Především záleží na kvalitě rodičů – štěňata po šampionech a ze zahraničního krytí jsou (nebo alespoň by měla být) výrazně dražší než štěňata po průměrných, jen bonitovaných rodičích. Dále záleží na pohlaví – feny bývají dražší než psi. Obecně lze říci, že středního pudla pořídíme v průměru od dvacetipěti tisíc korun.

Střední pudl splňuje dokonale požadavky kladené na společenské plemeno a lze jen doufat, že se opět dostane do popředí zájmu lidí, kteří hledají bezproblémového a snadno vychovatelného rodinného psa.