Dokonalé zbavení srsti mastnoty a špíny, její perfektní vysušení pomocí kartáče a fénu do rovna a samozřejmě precizní vyčesání, jsou tři základní části předstřihové přípravy, které naprosto rozhodujícím způsobem ovlivňují výslednou kvalitu střihu většiny dlouhosrstých plemen.
Zaprášená a mastná srst, případně srst s nevypláchnutými zbytky šamponu, srst ponechaná uschnout bez fénování či vysušená fénem bez kartáčování a samozřejmě srst nekvalitně vyčesaná se nedá tvarovat do žádného střihu a výsledek neodpovídá námaze, kterou střihač do úpravy takto špatně připraveného psa vynaložil.
Před koupáním psa vyvenčíme, protože není nic horšího, než s čerstvě vykoupaným a vysušeným psem pobíhat po zaprášených chodnících, někdy v dešti a vlhku. Následně srst rozčešeme – alespoň kartáčem tak, abychom odstranili největší zacuchaniny. Jak jsem uvedla v minulém díle, vykoupáním silně zaknoceného nebo dokonce zplstnatělého psa si nepomůžeme – v srsti zůstane šampon, který nejde dobře vypláchnout a vodou nacucanou plst nelze rozčesat.
Psovi vložíme do uší vatové tamponky, odtok vany necháme otevřený a celé zvíře velmi pečlivě sprchou namočíme. Tento úkon je samozřejmě náročnější u psů, jejichž srst je hodně hustá – např. u černého rázu. Na důkladně promočenou srst aplikujeme šampon – většina výrobků se v určitém poměru ředí. Šampon důkladně zapracujeme do srsti, nesmíme vynechat žádnou partii, nezapomeneme tedy ani na břicho, podpaží, atd. Samozřejmě dáváme pozor, aby šampon nevnikl psovi do očí. Pakliže je pes hodně znečištěný, po opláchnutí můžeme úkon zopakovat. Velmi důležité je dokonalé spláchnutí srsti – nesmí v ní zůstat žádné zbytky šamponu. Začínáme spláchnutím hlavy, dále pokračujeme přes krk a hřbet, břicho a nohy splachujeme až na závěr. Použijme kondicioner, který ošetřuje srst a usnadňuje její vyčesávání. Obvykle se tyto přípravky po aplikaci splachují, ale některé jsou bezoplachové – je vždy třeba respektovat doporučení výrobce.
Z mokrého psa vymačkáme přebytečnou vodu, vysušíme ho ručníkem a můžeme se pustit do podstatně náročnější fáze – vysušení srsti. Máme-li psa perfektně vyčesaného, můžeme si dovolit nechat ho bezprostředně po koupání krátce předschnout bez kartáčování a ušetřit si tak čas strávený fénováním. Musíme ale dobu dobře odhadnout, pes musí jít na stůl ještě vlhký, fénování již suché srsti postrádá smysl – už se ji nepodaří natáhnout.
Zatímco vykoupání psa většina majitelů ovládá, se sušením srsti je to přesně naopak – drtivá většina lidí nedokáže psa vysušit tak, aby jeho srst bylo možné kvalitně upravit. Foukání je doslova „kamenem úrazu“, proto pracovníci dobrých salonů uvítají, nechá-li si majitel upravit psa kompletně. Důvodem není snaha tahat zákazníkovi peníze z kapsy, ale prostý fakt, že stříhání špatně vyfoukaného psa (velmi často jde s tímto ruku v ruce i nekvalitní vyčesání) je pracné a výsledek nikdy není dobrý. Zaměstnanec salonu se samozřejmě nechce zbytečně dřít. Důvodem špatného vyfoukání je jednak skutečnost, že majitelé většinou netuší, co po nich pracovník salonu požaduje a pokud to i tuší, nejsou to schopni technicky zvládnout.
Sušení srsti totiž nespočívá v tom, že psa necháme spát u topení, případně na něj foukáme chvíli fénem a poté ho necháme doschnout. Sušení srsti je časově náročný úkon, jehož cílem je do rovna „vyfoukaná“ srst bez kudrn, krepů a samozřejmě zacuchanin.
Foukání srsti se provádí výhradně na stole, nelze psa sušit na zemi či gauči. Není-li pes perfektně vychovaný, je lepší mít na tento úkon pomocníka. K vyfoukání srsti psa potřebujeme pochopitelně fén, nejlépe s vyšším výkonem, a dále kartáč se zahnutými drátky. Sušit začínáme srst tam, kde je nejkratší, tj. obvykle na hřbetě psa, u baby střihu na zádi. Pokud bychom začínali například na nohách, kde je procedura foukání časově nejnáročnější, krátká srst na hřbetě by nám mezitím uschla bez kartáčování a zkadeřila by se. Sušení se provádí tak, že foukáme na místo, které zároveň kartáčujeme a to do doby, než je toto místo perfektně suché a srst dokonale rovná. Teprve pak pokračujeme sušením další partie. Jakmile srst vysušíme nedokonale (stačí, když ji ponecháme mírně zavlhlou), uschne bez kartáčování a zkadeří se – veškerá práce byla tudíž marná. Sušení srsti na hřbetě je nejjednodušší, pes při něm může dokonce i sedět nebo ležet. Hůře se foukají partie jako je hlava, boky, břicho a především nohy. Psi obecně foukání nohou za stálého kartáčování rádi nemají, většina i výstavních jedinců má tendenci nohy zvedat. Tehdy se výborně hodí pomocník, který buď přidrží psa nebo fouká fénem na česanou partii. Pomocník nám také velmi usnadní sušení břicha a podpaží tím, že psa zvedne na zadní nohy.
Čím má pes hustší a delší srst, tím je procedura sušení samozřejmě delší – u výstavních psů velkého rázu trvá i několik hodin. Domácího mazlíčka obvykle vyfoukáme za dobu kratší, přesto bude nějakou dobu trvat než získáme grif a naučíme se zvedat si pomocí fénu jednotlivé prameny, vzduchem si je fixovat a zároveň kartáčovat. Nebyl-li pes před koupáním perfektně rozčesaný, délka sušení se prodlužuje a to úměrně se zanedbaností srsti. Pes musí být dokonale vysušen na všech partiích, v salonech se obvykle setkáváme s tím, že pokud už vůbec zákazník psa fouká, vysuší kvalitně pouze snadno přístupný hřbet a zbylé partie jsou již vyfoukány špatně. Výsledkem je zkadeřená srst na nohou, bocích a břiše. Vyfoukání nohou je ovšem u krátkých sestřihů nejdůležitější – není nic platné, je –li pes krásně nafoukaná „kulička“, pakliže z ní trčí kudrnaté tyčky.
Nekvalitně vyfoukanou srst nelze upravit do precizního střihu – při pročesávání neustále „vylézá“ a je nemožné dosáhnout hladkých linií. Bezprostředně po ostříhání se takováto srst opět vrací do kučer a krepů – působí splihlým dojmem a výsledek není pěkný.
Cílem foukání je pes s perfektně „nataženou“, rovnou srstí. Rozhrneme-li srst perfektně vyfoukaného zvířete, uvidíme, že je dokonale rovná a vyčesaná. Vyčesanost srsti ověříme hřebenem – tak jak jsme popisovali v dílech o česání, hřeben musí volně projíždět po celé délce srsti a na všech partiích.
Často se setkáváme s tím, že zákazník salonu tvrdí, že psa vyfoukal, ale srst se zvířeti opětovně zkadeřila. Důvodem je skutečnost, že srst nebyla vyfoukána do sucha a doschla bez kartáčování.
I špatně vyfoukaná srst se po bezprostředním kartáčování jeví jako rovná, takže nezkušený člověk má pocit, že pes je dobře vyfoukán. Opak je pravdou, srst velice rychle zkrepatí. Opravdu dobře vyfoukaná srst zůstává rovná a drží tvar až do okamžiku, kdy pes zvlhne (stačí vzdušná vlhkost). Rychleji ztrácí tvar hustá srst s tendencí k vytváření „prstýnků“, např. srst černých pudlů.
Perfektní vyfoukání srsti je skutečným základem předstřihové přípravy, zejména chceme-li ponechat delší srst po celém těle (např. v zimě). Noční můrou každého střihače je zákazník, který přichází s kudrnatým pudlem a požaduje ostříhání pejska na delší střih nůžkami. Pakliže pracovník salonu vyhoví, čeká ho nekonečná bitva s neustále vylézajícími kudrnami a často bohužel i s knoty. Ale i u krátkých střihů strojkem je výsledek mnohem lepší, byly-li partie, kde se ponechává delší srst (nohy, hlava), vyfoukány.
Čerstvě vykoupaný pes s vyčesanou a rovnou srstí je připraven na stříhání – aťuž doma nebo v salonu. Na tomto místě je třeba uvést, že dobře se stříhá skutečně jen čistý pes – i krátká procházka nebo cesta do salonu „po svých“ způsobí, že srst nabere spoustu mastného městského prachu. Stříhání je hned obtížnější, střihač dýchá vyčesávaný prach, srst se slepuje a již nedrží požadovaný tvar.
 |  |
| Nevyfoukaný pes | Vyfoukaný pes |
 |  |
| Detail nevyfoukané srsti | Detail vyfoukané srsti |
 |  |
| Fénováním kartáčovaného místa dosáhneme natažení srsti | Sušení hlavy |
 |  |
| Sušení přední nohy | Sušení zadní nohy |
 |  |
| Při sušení podpaží potřebujeme pomocníka | Sušení břicha |
 |  |
| Perfektně vyfoukaný pes – srst je rovná | Nevyfoukaná srst je krepatá |