Atraktivní dlouhosrstá plemena, jejichž srst vyžaduje pravidelnou a mnohdy náročnou péči, zaplňují nejen výstavní kruhy, ale také parky a chodníky měst. Zatímco vystavovatelé a chovatelé údržbu srsti bez problémů zvládají, běžní majitelé nevýstavních, domácích mazlíčků se s ní obvykle více či méně (spíš méně) úspěšně potýkají. Většina kupců těchto plemen nepočítá s žádnou výstavní kariérou a mnohdy kupují dlouhosrstého psa bez většího rozmyslu – třeba jen proto, že „chlupáči“ mají tak neodolatelná štěňata „medvídkovité“ vizáže. Téměř každý zájemce o dlouhosrsté plemeno je sice dopředu srozuměn s tím, že srst jeho budoucího miláčka bude potřebovat péči, ale v praxi si to příliš představit neumí. Zaměstnanci salonů by mohli vyprávět, jak mizivé procento majitelů dlouhosrstých psů ovládá tak zdánlivě prostou a základní dovednost, jakou je česání. Obvykle se ve všech rodinách opakuje tentýž proces – nové štěňátko je zpočátku pravidelně česáno (vše nové je zábavné a koneckonců zatím není co česat, takže je hotovo raz dva), posléze frekvence česání klesá a nakonec zoufalý majitel nevěřícně hledí na zafilcovanou umolousanou kouli, která hystericky protestuje při páníčkově neumělé snaze přeměnit ji na onoho fešáka z titulní strany kynologického časopisu, který stál modelem, když rodinná rada vybírala plemeno… Následují dvě varianty – buď majitel vyndá z šití nůžky a následně drastickým okudláním vznikne něco, s čím by ortodoxní milovník plemene nešel ani do lesa na klestí nebo se objedná na úpravu do salonu. Velká většina střihačů zvolí cestu nejmenšího odporu a pomocí strojku vytvoří jen méně zubatou variantu domácí úpravy, jakousi pramálo přitažlivou, růžovou či tmavou (dle zbarvení kůže psa) jitrnici posazenou na tyčkách. Má-li zákazník štěstí, narazí na salon, kde pracuje člověk, jemuž profesionální hrdost a estetické cítění nedovolí vypouštět „do světa“ plešaté příšerky. Takovýto nešťastný kadeřník následně stráví několik hodin perné dřiny s nadějí (o které beztak ví, že je planá), že za dva až tři měsíce nebude mít na stole psa v tomtéž výchozím stavu… Následně odevzdá rozčesané, případně dobře ostříhané zvíře zpět majiteli, předvede mu kartáče a hřebeny, hovoří zcela zbytečně o nutnosti a technice česání a vyslechne si, že oni přece psa češou, ale ono to prostě nejde a pes se stejně zacuchá. Jenže ono to jde – jak ostatně dokazují výstavní psi s extrémně dlouhou a efektní srstí. A jde to i u psů, kteří žijí běžným psím životem – jezdí s rodinou na chalupu či chodí s páníčkem na ryby. Jen je třeba především chtít, dále vlastnit kvalitní nástroje, získat grif, být důslední a důkladní a v neposlední řadě mít trpělivost.
Jak tedy na to, abychom se vyhnuli pro nás, psa i psí kadeřníky úmornému kolotoči – ostříhaný a vyčesaný pes, jakžtakž vyčesávaný pes, zaknocený pes, zfilcovatělý zoufalec a to vše stále dokola?
Prvním krokem (který jste dost možná neudělali, pakliže máte již chlupáče doma) je to, že bychom si měli zodpovědně odpovědět na otázku, zda budeme ochotni věnovat čas a námahu péči o srst, především tolik nepopulárnímu česání. Česání je totiž, řekněme si to na rovinu, pro většinu lidí pěkná otrava. Pakliže máte představu, že si pustíte televizi, jedním očkem budete sledovat seriál a přitom psa učešete, je s největší pravděpodobností mylná (pokud ovšem nemáte perfektně vychovaného psa, který sebou nechá manipulovat jako plyšová hračka a navíc neumíte dobře česat, ale v tom případě tento článek číst nepotřebujete). Rovněž zapomeňte na vizi, že psa bude česat osmiletá holčička – i kdyby ji to nakrásně bavilo víc než pět minut, česání psa je podstatně náročnější než česání hřívy plastového poníka a dívenka je prostě technicky nezvládne. Takže at´už jste pořídili pejska dítěti či ne, česání bude na vás. Bude vám zabírat čas a za celý život psa strávíte touto činností mnoho a mnoho hodin. Za dobu, kterou za těch dvanáct až patnáct let (společenská plemena jsou dlouhověká) pročešete, byste se mohli obstojně naučit maďarsky, uštrikovat nejdelší šálu na světě nebo složit puzzle nočního Manhattanu v životní velikosti.
Stále vás to neodradilo? Jste pořád přesvědčeni, že to musí být bišonek, nikoli malý hladkosrstý pinč? Tudíž dalším krokem na vaší cestě by měl být výběr dobrého chovatele – chovatele, který chce nejen vaše peníze, ale zároveň mu záleží na tom, aby pes z jeho chovu dobře vypadal a reprezentoval plemeno i chovatelskou stanici. Takovýto člověk vám nejlépe poradí, jak pečovat o srst toho kterého plemene, jakou zvolit kosmetiku a především jaké nástroje si pořídit. Kvalitní kosmetika je samozřejmě dražší než běžný psí šampon ze zverimexu, ale je šitá na míru typu srsti, pro který je určena, předchází přesušování a v neposlední řadě omezuje cuchání (ale neradujte se, žádný zázrak neexistuje, česat budete stejně muset!). Rovněž na nástrojích se nevyplácí šetřit – levný kartáč srst škube a poškozuje, případně po ní bezúčelně klouže. Ovšem i drahý kartáč se vám časem „očeše“, začne po srsti klouzat a musíte koupit nový. Naopak kvalitní kovový hřeben (nejlépe dva – jeden řidší z dlouhými zuby, druhý hustší se zuby kratšími) je samozřejmě dobrá investice na celý život psa.
Předpokládejme tedy, že máte štěně, kosmetiku i vhodné nástroje. Nyní musíte vyřešit na čem budete psa česat. Česání na gauči či na klíně je krajně nepohodlné a dost neefektivní, protože se jen těžko dostáváte k některým partiím. Potřebujete rovnou, tvrdou a neklouzavou plochu, na kterou se pes pohodlně vejde vestoje i vleže, a ke které se nemusíte příliš sklánět. Ideální je samozřejmě trimovací stůl, ale jste-li majitelem jednoho mazlíka, je to zbytečná investice a stejnou službu vám udělá i obyčejný stůl kuchyňský.
Máte-li pohromadě všechny výše uvedené materiální pomůcky, nadále potřebujete už jen důslednost a trpělivost. Štěně navykejte na česání každodenní lekcí – postavte ho na stůl s nějakou neklouzavou podložkou (např. gumovou), jemně pročešte a pochvalte. Lekce nesmějí být dlouhé, důležitá je pravidelnost. Psíkovi netrpte žádnou neukázněnost – je nepřípustné, aby chňapal po hřebenu nebo dokonce po vaší ruce. Štěně roste a s ním i jeho srst – česání zabírá čím dál víc času. U některých plemen je obzvlášt´náročné období výměny srsti, kdy se psí kožíšek mimořádně rychle cuchá. Srst musíte pročesávat velmi pečlivě po vrstvách a pročesanost každé vrstvy si ověřit hřebenem – pakliže neprojede po celé délce chlupů od kořene ke konci, srst není dobře pročesaná. Musíte se znovu chopit kartáče a zacuchaninu odstranit (je také možné ji vyrvat hřebenem, z čehož váš pes ovšem mít velkou radost nebude). Pročesávání jednotlivých vrstev na bocích až po hřbet psa se provádí tak, že si odspoda oddělujeme tenké vrstvy, které důkladně pročešeme kartáčem a hřebenem. Levá ruka zatím přidržuje zbytek dosud nepročesané srsti. Jakmile je první vrstva dokonale pročesaná, pravou rukou oddělíme další část nepročesané srsti a proces se opakuje, dokud se nedostaneme až ke hřbetu psa. Pak si psa otočíme a zopakujeme totéž na druhé straně. Hrudník a břicho pročešeme buď na ležícím psovi, u malých plemen je snadné psa zdvihnout levou rukou na zadní nohy a pravou pročesat teď již dostupná místa na hrudníku, břiše a podpaží.
Psa musíte výborně pročesat na všech partiích, což se zdá jako poněkud nadbytečná informace, ale z vlastní zkušenosti vím, kolik lidí pročeše hlavu, hřbet, nohy z vnější strany a šmytec… Podpaží, břicho, oblast za ušima, nohy z vnitřní strany, to všechno jsou hůř dostupné partie, které se rychle zacuchávají a je jim třeba věnovat zvýšenou pozornost. Snazší přístup k nim získáte, naučíte-li svého psa ležet na boku. Dá to trošku práci, ale do budoucna vám to velmi usnadní péči o srst.
Mnohá plemena se snáze češou za vlhka, takže během česání je na srst vhodné aplikovat vodu (případně s kondicionérem) z rozprašovače. Některá plemena (zejména jejich výstavní příslušníci) se dokonce „za sucha“nečešou vůbec, aby nedocházelo k poškozování srsti. Obecně platí, že špinavá a zaprášená srst se češe mnohem hůř a zbytečně se vytrhává. Proto je vhodné psa vykoupat pokaždé, je-li to potřeba (tytam jsou doby, kdy se hlásalo, že pes se má koupat dvakrát ročně). Na tomto místě je třeba podotknout, že silně zaknocené nebo dokonce zfilcovatělé srsti vykoupání nepomůže, ba naopak. Filce se nacucají vodou, nelze z nich vypláchnout šampon a jdou jen velmi obtížně vysušit. Zvíře pak obvykle končí kompletním oholením. Dostane-li se pes do takového stavu, je lepší navštívit dobrý salon a další postup prokonzultovat se střihačem, který pozná, zda lze alespoň něco zachránit nebo je oholení nezbytné.
Velmi důležitá je pravidelnost česání. I v rámci jednotlivých plemen existují jedinci s rozdílnou kvalitou srsti, která určuje délku intervalů mezi česáním. Každopádně musí každý majitel sám zjistit, jak často musí svého psa česat, aby srst udržel v dobrém stavu. Velmi obecně lze říci, že většině psů by mělo stačit důkladné pročesání jednou až dvakrát za týden. Skutečně důkladné pročesání jednou týdně je mnohem lepší než každodenní zběžné „postrašení“ kartáčem, kdy majitel projede vrchní vrstvu srsti. Pes sice vypadá načesaně, ale lidově lze řečeno „navrch huj vespod fuj“ – pod načesanou vrstvou zůstávají knoty. Je ideální určit si „česací“ den, protože pokud to neuděláme, často zjistíme, že čas letí a několik týdnů je pryč, aniž bychom vzali kartáč do ruky.
Velké množství majitelů dlouhosrstých psů nechává své miláčky pravidelně stříhat, a to i psy plemen, která se běžně střihem neupravují. Pro běžné soužití je to samozřejmě pohodlnější, jak pro majitele, tak často i pro psa. Navíc u některých plemen existuje možnost líbivé, třebaže nestandardní úpravy – např. u jorkšírských teriérů, shih-tzu, lhasa apso a dalších. Ale ani v tomto případě se majitel česání nevyhne, je třeba udržovat především delší srst na nohách, hlavě, popřípadě břiše či ocasu. Kompletní oholení psa, které vás skutečně zbaví jakékoli péče o srst, a které někteří obzvláštˇpohodlní majitelé praktikují, oku opravdu nelahodí.
Co říci na závěr? Posláním tohoto článku rozhodně nebylo odradit zájemce o dlouhosrstá plemena od jejich pořízení. Ale stejně jako u všech ostatních plemen platí, že pořizovat by si je měl člověk až po zralé úvaze, nikoli jen proto, že jsou módní a dobře vypadají….
 |  |
| Kvalitní kartáč, hřeben s řídkými a hustými zuby | Česání břicha kartáčem |
 |  |
| Česání vrstev – nejdřív kartáčem… | …pak hřebenem |
 |  |
| Česání podpaží – kartáč… | …následně hřeben |
 |  |
| Česání paty | Česání přední nohy – nezapomeneme na loket |
 |  |
| Česání zadní nohy | Česání přední nohy |